Bolest obecněÚvod

Slovníček odborných termínů
Analgetikum – lék proti bolesti
Analgezie – navození úlevy od bolesti
Algeziologie – lékařský obor zabývající se diagnostikou a léčbou bolesti
Algeziolog – specialista na bolest, většina algeziologů jsou původně anesteziologové
Algeziologické pracoviště – specializovaná ambulance nebo centrum pro léčbu bolesti
Opiofobie – neopodstatněný strach z užívání opioidů (opiátů) v léčbě bolesti

Důležitá fakta o bolesti
Lékař má věřit nemocnému, když uvádí, že má bolest.
Pacient je největším odborníkem na svou bolest.
Chronická bolest není většinou vyléčitelná, ale je léčitelná.
Chronická bolest je nemoc.

Bolest jako problém současné medicíny
Bolest není jednoduchý smyslový prožitek, jako např. vnímání tepla či chladu při dotyku, je to velmi složitý jev, který je zprostředkován naší jedinečnou nervovou soustavou, jejíž nejvyšší funkcí je naše vědomí. Bolest nelze jednoduše definovat. Pojem zahrnuje faktory tělesné, duševní s významnou emoční složkou, uplatňují se vlivy etnické (jinak bolest snáší obyvatel pralesa v Indonésii, jinak středoevropan), rodinné a sociální. Velkou roli hraje osobní zkušenost, paměť a výchova.

Bolest lze nejvýstižněji definovat jako nepříjemný smyslový a citový prožitek, který vnímáme v souvislosti s naším poraněním nebo nemocněním.

Snaha ovlivňovat bolest provází celou lidskou historii. Dobře známý je výrok řeckého lékaře Hippokrata: „Divinum est opus sedare dolorem“ (Tišení bolesti je božská činnost). I dnes můžeme bolest označit jako velmi záhadný fenomén. O tom svědčí situace, kdy pacient prožívá kruté, intenzivní bolesti v již neexistující části jeho organizmu – jde např. o bolesti v končetině po její amputaci. S příchodem vědeckotechnické revoluce, spojené s mohutným nástupem moderních technologií, došlo k převratnému vývoji i v medicíně. Problematika bolesti a jejích důsledků se tak ocitla poněkud mimo hlavní sledované proudy moderní medicíny. Publicita se získává snadněji pro atraktivní témata, jako je například transplantační problematika nebo léčba srdečních onemocnění. Tišení bolesti však vždy bylo, je a mělo by být i v současné době jedním z prvořadých zájmů každého lékaře. K obnovení zájmu o bolest, její léčbu, ale i její podstatu, dochází ve druhé polovině dvacátého století.

Z mýtů a bájí o bolesti
Bolest je opředena mnoha mýty a polopravdami, které jsou hluboko zakořeněny a často brání správné léčbě a návratu pacientů do plnohodnotného života. Bohužel, některé stereotypy přežívají dokonce i mezi lékaři. Čemu tedy skutečně věřit?

První mýtus – bolest patří k mému onemocnění, musím se s ní naučit žít.
Bolest provází mnohá onemocnění, ale není třeba, aby narušovala každodenní život. Bolest je možno snížit natolik, aby bylo možné vykonávat alespoň běžné aktivity a klidně se vyspat.

Druhý mýtus – bolest je prospěšná a chrání mě před dalším zhoršením nemoci.
Dlouhodobá bolest (delší než týdny) nemá žádnou ochrannou funkci. Je jen faktorem narušujícím a obtěžujícím život a odlučujícím pacienta od okolí. Ochrannou funkci má pouze bolest akutní, jako upozornění na možné poškození organizmu, bolest chronická tuto funkci zcela postrádá.

Třetí mýtus – bolest nelze změřit.
Existují způsoby jak bolest změřit i přesto, že vnímání bolesti je individuální a u každého jiné. Při léčbě bolesti je správné pravidelně sledovat a zaznamenávat její intenzitu, aby mohl být průběžně hodnocen pokrok v léčbě (více v kapitole „Změřte si svou bolest).

Čtvrtý mýtus – moje nemoc zřejmě vstoupila do konečné fáze, když mi lékař předepisuje opiáty.
„Opiáty“ (správně opioidy – opioidní analgetika) nejsou určena pouze pro konečnou fázi nemoci. Jejich nasazení je vhodné všude tam, kde ke zmírnění bolesti nestačila slabší analgetika. Dnes jsou běžně předepisována nejen v časných fázích onkologických onemocnění ale také u nenádorové bolesti (např. u bolestí kloubů při artróze).

Pátý mýtus – opiáty mě psychicky poškodí, budu utlumený, ospalý, k ničemu.
Počáteční útlum je poměrně běžný, ale postupně odeznívá. Pacienti dlouhodobě léčení stabilními dávkami nemají obvykle výrazněji ovlivněny psychické funkce, někteří po dohodě s lékařem dokonce řídí motorová vozidla apod.

Šestý mýtus – když se jednou začne s podáváním opiátů, není cesty zpátky.
Léčba silnými opioidy je skutečně většinou dlouhodobá. Pokud se ale podaří příčinu bolesti odstranit (např. chemoterapií nebo ozářením nádoru), je možné během následujících 2 týdnů dávku opioidu snížit až k úplnému vysazení.

Sedmý mýtus – každý lékař je odborníkem na léčbu bolesti.
Lékaři v České republice nemají povinné vzdělávání v oblasti léčby bolesti. Často se stává, že zejména praktičtí lékaři nevyužívají všechny léčebné možnosti. Proto mohou být pacienti odesláni do specializovaných center léčby bolesti, kde pracují atestovaní odborníci s mnohaletou zkušeností.

Mytologie spojená s bolestí je skutečně nevyčerpatelná, výše uvedené je pouze názornou ilustrací toho, s čím se lze v 21. století ještě setkat.