Léčba bolesti › Metody
NEFARMAKOLOGICKÁ LÉČBA
Znehybnění (imobilizace)
Tuto metodu používáme zejména u léčby zlomenin k dočasné
úlevě od bolesti nebo u bolestí vzniklých nadměrným zatížením
svalů, šlach a svalových úponů. Dočasné znehybnění vede
k okamžité úlevě od bolesti a v případě přetížení těchto
struktur (někdy je nazýváme souhrnně měkké tkáně) i k léčbě
přetížené oblasti. Imobilizaci by však měl vždy řídit lékař. Jejím
hlavním rizikem je překročení vhodné doby imobilizace, což může vést
k zatuhnutí kloubů nebo svalovému ochabnutí (tzv. atrofii).
Místní (lokální) aplikace tepla
K aplikaci tepla můžeme použít nejrůznějších prostředků:
termofory, PET lahve s teplou vodou, elektrické podušky, hřejivé
podušky pracující na bázi chemické reakce nebo prostředky zakoupené ve
zdravotnických pomůckách. Nejvhodnější jsou sáčky nebo vestičky
obsahující obilí nebo rašelinu, k jejich zahřátí postačí vložení
do mikrovlnné trouby na dobu 2–3 minut. S dobrým efektem lze
použít i hřejivou Koňskou mast. Místně aplikované teplo je vhodné
zejména u bolestí zad. Zde je však nutné dát pozor na následné
prochladnutí, které by mohlo celý stav ještě zhoršit. Lokální působení
tepla můžeme využít i u léčby bolestivých degenerativních poruch
pohybového aparátu (bolesti kolen, kyčlí a ramen při artróze).
Místní aplikace chladu
Chladu používáme u místních bolestivých stavů spojených
s lokálním zánětem (bolestivost, zčervenání, otok). Velmi
důležitá je aplikace chladu při první pomoci u popálenin. Popáleniny
1. a 2. stupně ihned po jejich vzniku po dobu minimálně 20 minut
chladíme proudem studené vody. Výrazně tím snížíme rozsah popálenin a
dosáhneme téměř okamžité úlevy od bolesti.
Aplikace elektrického proudu (TENS)
Princip tišení bolesti spočívá v průchodu elektrických
impulzů nízkého proudu bolestivou oblastí. Jedná se o lékařsky
uznávanou metodu velmi dobře účinkující na bolesti páteře a kloubní
bolesti (mimo jiné). Lze ji provádět pouze prostřednictvím speciálních
přístrojů, které jsou na internetu volně prodejné v cenách od
1200 Kč a na rozdíl od jiných „zázračných přístrojů“ za
neúměrně vyšší cenu fungují. Mimochodem, lokální aplikace elektrického
proudu je pravděpodobně jednou z nejstarších metod léčby bolesti.
Staří Řekové používali výbojů elektrického úhoře k léčbě
revmatu nohou.
Akupunktura
je metoda, která v řadě oborů není lékaři uznávána.
V léčbě bolesti tomu tak není a většina špičkových pracovišť
léčby bolesti na klinikách fakultních nemocnic tuto metodu používá. Není
zatím zcela jasné, na jakém principu akupunktura v léčbě bolesti
funguje, ale víme, že opravdu funguje. Ideálními pacienty pro léčbu
akupunkturou jsou lidé trpící bolestí, která je akutní. Nejlepší efekt
akupunktury vidíme u akutních bolestí krční, hrudní nebo bederní
páteře, akutní bolesti trojklaného nervu, tenisového lokte nebo zánětů
šlach.
Rehabilitace
v oblasti léčby bolesti hraje velice důležitou roli. Bohužel
většina pacientů (a řada lékařů) má představu, že rehabilitace
znamená masáž zad (měkké techniky), vířivku, elektroléčbu a to je vše.
Tyto procedury jsou sice příjemné a přinášejí velice krátkodobý efekt,
ale zcela pomíjejí hlavní úkol rehabilitace. Tím je dlouhodobá úleva od
bolesti a prevence (předcházení) jejímu dalšímu vzniku. Proto
u správně vedené rehabilitace, zaměřené především na bolesti zad a
pohybového systému, je základem procedury nácvik správného cvičení.
Jedině pacient, který odchází z rehabilitace poučen o správném
provádění vhodných cviků a který se opravdu denně (třeba jen na
15–20 minut) cvičení věnuje, má šanci na dlouhodobější úlevu.
Neexistuje žádná jiná léčebná metoda schopná pravidelné cvičení
nahradit.
Psychoterapie
není doménou pouze psychologů, na základní úrovni ji můžeme
u svých blízkých aplikovat i my. Klidné prostředí bez konfliktu
a vyčítání (ty se flákáš v posteli, podívej, co já mám zatím
práce…, jak to mám všechno stihnout, chudáci děti…) a snaha
o vcítění se (empatii) značnou měrou ovlivňují i vnímání
intenzity bolesti. Vždyť koneckonců teprve v mozku dochází
k uvědomění si bolesti a k závěrečné modulaci její
intenzity.
FARMAKOLOGICKÁ LÉČBA (FARMAKOTERAPIE)
Takto označujeme každou léčbu, při které dosahujeme kýženého efektu interakcí (vzájemným působením) chemické látky a organizmu. Z tohoto pohledu je zcela jedno, zda se chemická látka dostává do těla ústy (tabletky, kapky, spreje), konečníkem (čípky), kůží (náplasti, masti, gely) nebo tzv. invazivně, tedy injekcemi.
Ve farmakoterapii je důležité přesně rozlišit, které stavy můžeme léčit sami (samoléčba) a se kterými je vhodné navštívit lékaře. Tomu odpovídá i dostupnost léků, některé základní léky si můžeme v lékárnách koupit sami (tzv. volný prodej), některé jsou vázané na lékařský předpis. Některé speciální léky mohou předepisovat pouze lékaři některých odborností (tzv. preskripční omezení specializací), jiné léky mohou lékaři předepisovat pouze u některých onemocnění (tzv. preskripční omezení diagnózou)
Pozor: neplatí, že léky volně prodejné nemohou být škodlivé! Vždy je nutné číst příbalový leták a v případě pochybností se poradit s lékařem.
